Kapitola 1: Sen-sei!

30. října 2010 v 10:31 | Yuni Ewari |  Vy v Naruto

"Dobré ráno sen-sei!" Dostalo se Irukovy sborové odpovědi. Přelétl očima celou svou třídu a usmál se. Bylo to tu. Poslední den s touto třídou.
"Ode dneška jste vy všichni ninjové, ale stále jste jen noví geninové. Odtud to už bude jen náročnější. Všuchni budete rozděleni do skupin po třech, kde budete plnit mise pod vedením Jounin učitele." Třídou zazněl udivený šum, avšak Iruka pokračoval.
"Vybrali jsme skupiny tak, aby jejich schopnosti byly vyvážené." Učitel zamával listy papírů, které držel v ruce.
"Teď je začnu vyhlašovat."
Ve třídě se rozhostilo napjaté ticho
"Jako první je tu tým číslo 1." Začal Iruka "Sora Kazushi, Utaki Aimi a Tenai Ami. Tým 2 Amaya, Amane Ritsu a Zamika Ichika. Třetí tým Natsume Riku, Kumi Isamu, Yukihisa Nobu." A v tomto duchu Iruka pokračoval.
"Tolik ke skupinám." Zakončil svou řeč.
"Iruka sen-sei!" Naruto, malý modrooký blonďák vyskočil ze židle. "Proč nejlepší student jako já, je v týmu s takovýmhle ňoumou?" ukázal prstem na černovlasého chlapce.
"Sasuke odmaturoval s nejvyšším počtem bodů. A ty, Naruto, jsi měl to nejhorší" odvětil učitel chladně. "To se stalo proto, že chceme, aby schopnosti byly rovnoměrně vyváženy mezi skupinami." Po tomto proslovu vypukl ve třídě smích a poté hádka mezi Narutem a Sasukem, která byla opět doprovázena vlnou smíchu. Samozřejmě na Narutův účet.
"Odpoledne vám představím Jounin učitele. Do té doby rozpouštím tuto schůzku!" Uzavřel učitel.

Všude byla krev. A pak to tělo. Viděla ho, jak leží v té největší kaluži krve. Nechtěla se na to dál dívat. Chtěla pryč. Ale nešlo to. Nohy ji nechtěli poslouchat.
Najednou zachroptěl. Že by byl pořád naživu? Potichu zašeptal její jméno. "Tokiko…" Vyhrkly jí slzy. "C-co se stalo?" zavzlykala. Další zachroptění. "H..h.." Poslední zachroptění a pak už jen ticho…
Teď už se jí slzy řinuly z očí plným proudem, ale nevnímala je. Padla k mrtvému tělu a vší silou je objala. Z hrdla se jí vydral halsitý, dlouhý výkřik.
            Trhla sebou. Probuzena vlastním výkřikem se spocená, s tváří plnou slz posadila na posteli. Už zase. Copak jí tahle vzpomínka nikdy nepřestane pronásledovat? I když se to stalo před několika lety, tu noc si pamtuje úplně jasně. Podívala se z okna. Venku byla pořád ještě tma. Bylo jí jasné že už znovu neusne, ale i přesto si znovu lehla. Snad není ráno až tak daleko…

Třída, ve které se měla sekat se svým budoucím sen-seiem a zbytkem týmu, byal prázdná. Pomalu si sedla do volné lavice v prostřední řadě a čekala. Nemusela čekat dlouho. Za chvíli se ve dveřích objevil hnědovalsý kluk, který nevypadal o moc starší, než on a sama.
"Ahoj! Jsem tu správně k týmu 1?" zeptal se se zářivým úsměvem.
"A-asi ano." Odpověděla mu zmateně. Kluk se opět usmál a začal se se zaujatým výrazem rozhlížet po prázdné třídě.
"Promiň," začala rozpačitě "Ale není to nějaký omyl? Já… Se mnou v týmu žádný kluk být nemá." Zatvářila se omluvně,
"Aha. Omlouvám se, já zapomněl. Mohlo mi dojít, že by vás to mohlo zmást. Jsem váš budoucí jounin učitel. Jak se jmenuješ?"
"Kazushi. Sora Kazushi."
"Tak to jsem tu správně" zase ten jeho úsměv.
Kazushi se zatvářila nechápavě. On a učitel? Vždyť nevypadal o moc starší, než ona sama. Nanejvýš o dva nebo o tři roky.
"Vše ti vysvětlím až dorazí ostatní." Řekl sen-sei, jako by jí četl myšlenky. "Ach. Vypadá to, že už jsou tady."
Do třídy právě vešly dvě dívky. Když spatřily hnědovalsého chlapce, zatvářily se stejně nechápavě, jako před chvílí Kazushi.
"Posaďte se prosím." Podíval se na ně sen-sei s úsměvem. "Jsem váš jounin učitel a jmenuji se Etsuko Keiji. Teď mi řekněte vy něco o sobě. Čím byste se chtěli v budoucnu stát, jaký je váš styl boje a hlavně vaše jméno. Začněme třeba s tebou." Ukázal na modrookou světlovlásku.
"Jmenuji se Utaki Aimi. Nevím, co bych chtěla v budoucnu dělat, je mi to jedno. Nejradši mám taijutsu, ninjutsu taky trochu zvládám, ale s genjutsu na mě nechoďte." Zakončila Aimi.
"Ty jsi Ami, že?" obrátil se Keiji na fialovlasou dívku. "Pokračuj."
"Ehm. Mé celé jméno je Tenai Ami. V budoucnu bych se chtěla přidat k ANBU a naučit se nějaké lékařské techniky. Nejvíce preferuji ninjutsu, ale dokážu docela dobře používat ninja zbraně."
"Výborně. A teď ty Kazushi."
"Eeeh?" Kazushi, která se právě dívala z okna, sebou polekaně trhla.
"Říkal jsem, aby jsi pokračovala."
"Ahaa… Omlouvám se." Rozpačitě se usmála "Jsem Sora Kazushi. Žádné zvláštní cíle do budoucna nemám. Bojuji s pomocí základních ninja zbraní a ovládám ohnivé techniky."
"Skvěle, děkuji." Keiji se znovu usmál. "Máte nějaké otázky?"
Ami nejistě zvedla ruku. "Sen-sei?"
"Ano?"
"Možná to zní trohcu divně… Ale nejste na jounina příliš mladý?"
"Ach ano, úplně jsem zapomněl. Máš pravdu. Díky svému talentu jsem se stal jouninem již ve svých 12 letech. Ale i když nejsem o moc starší než vy, tak to neznamená, že se ke mně nebudete chovat s náležitou úctou!" na tváři se mu objevil výraz sebeuspokojení. "Ještě někdo něco? Ne? Výborně. Uvidíme se zítra!"

Jdu pozdě! Tato dvě prostá slova bušila Ritsu v hlavě, když se spožděním běžela na akademii. Když celá spocená a rudá doběhla do třídy, věděla, že je na tom zle. Stačil jí jediný pohled do přísných očí toho blonďáka a bylo jí jasné, že první dojem úplně zkazila.
"Omlouvám se!" vyhrkla přerývavě, když opřená o zeď popadala dech.
"Ale, ale, ale… Ty jsi Amane Ritsu, že?" i když z jeho očí čišela zlost, mluvil klidným, povýšeným hlasem.
"A-ano." Odpověděla.
"Dochvilnost. Říká ti to něco?"
"Opravdu se omlouvám!"
"To je sice moc hezké, ale komu to co pomůže? Aby jste se alespoň poučila pro příště, přijdete na zířejší schůzku týmů o hodinu dříve, než ostatním. Dám vám takový malý soukromů trénink" po celou dobu, co mluvil, pochodoval po třídě tam a zpátky, avšak teď se zastavil a s podlým úsměvem se zadíval na Ritsu. "Pochopila jste?"
"Ano pane." Sklesle se posadila do lavice.
"Výborně. Teď začneme s představováním. Jsem Saika Toemo, váš jounin učitel, na co už jste určitě už samy přišly. Teď bych rád věděl kdo jste vy. Nezajímají mě žádné vaše koníčky, cíle či nějaké podobné zbytečnosti, to vám říkám dopředu. Ani ode mě nějaké podobné informace nečekejte. Chci jen vědět vaše jméno. Je vám to jasné?" výhružně na ně vztyčil prst. "Začni!" jeho kostantý prst teď ukazoval na dívku s modrými vlasy
"Jsem Zamika Ichika a…"
"Teď ty!"
"Amaya."
"Jak dál?"
"Jsem jen Amaya."
Obličej sen-seie Toema byl teď těsně u Amayina obličeje
"Jaká *jen Amaya*? Nebuď drzá!"
"Nejsem z žádného klanu. Našli mě zde v Listové a vychoval mě Ka…"
"Ticho! Říkal jsem, že mě žádné vaše výmysly nezajímají." A potom šeptem, snad to mělo vypadat tajemně, či dramaticky, pronesl "Dám si na tebe pozor."
"Hrabe mu." Prohodila Ritsu potichu k Amaye
"Nějaký problém?" s vražedným výrazem se sen-sei Tomeo otočil k Ritsu.
"Ne, já jen…"
"Chceš snad zítra přijít ještě o jednu hodinu dřív? Jak se jmenuješ?"
"Amane Ritsu." Vzpurně se mu zadívala do očí.
"Skvěle, zítra tě čekám o hodinu dříve. A to je konec dnešní schůzky!"

Zrovna byla na cestě do akademie, když ji zastavil chlapecký hlas.
"Hej! Počkej!" Zastavila se a ohlédla. Spěchal za ní nějaký chlapec, asi v jejím věku.
"Ty jsi Riku, že?" zeptal se, když k ní došel.
"Kdo se ptá?" podívala se na něj Riku podezdřívavě.
"Jsem Isamu. Myslím, že spolu budeme v týmu."
"Aha, těší mě." Usmála se na něj a natáhla k němu ruku. On ji však ignoroval.
"Jen jsem tě chtěl předem upozornit, že mě nějaké ty věci jakotýmová spolupráce nebo vzájemná pomoc nezajímají." Nasadil povýšenecký tón. "Celý mi to přijde jako blbej nápad nás takhle rozřazovat, takže se mi při práci nepleť pod nohy a vyhýbej se mi. To je vše. Měj se."
Riku zůstala jen stát s otevřenou pusou. Když se vzpamatatovala, chtěla se něčím ohradit, nebo na něj alespoň něco zakřičet. Ale Isamu už byl pryč.
"Co to jako mělo znamenat?!" Zakřičela na prvního kolemjdoucího který šel kolem. Nevšímala si jeho nechápavého pohledu a rychle spěchala na akademii. Namyšlenec jeden! Co si o sobě myslí? Však ona to nenechá jen tak.
            Když dorazila do třídy, kde se měla sejít se svým novým týmem a jounin učitelem, Isamu zde zatím nebyl. Místo něj viděla v lavici sedět nějakého kluka se skolněnou hlavou, takže mu světlé vlasy apdaly do obličeje, který pod nimi vůbec nebyl vidět.
"Ahoj." Pozdravila. Odpovědí jí byl jen nesmělý pohled toho chlapce. Než se mohla říct něco dalšího, vešla do třídy mladá žena. Posadila se k učitelskému stolu, sedla si a usnula. Riku na to nechápavě koukala. V tu chvíli přišel s povýšeným výrazem do třídy Isamu. Hned jak ho Riku uviděla, začala se v ní vařit krev.
"Ty…" zavrčela nasupeně. Hned po té začal křičet. "Co to mělo zna…"
"Co je to za kravál?" vypadalo to, že se žena před chvílí probudila, a teď rozespale mhouřila oči na žáky před sebou. S hlavou položenou na stole pokračovala v mluvení "Vypadá to, že jste tu všichni, co? Tak ať už to mám za sebou." Protáhla se, zívla a postavila se. "Z vůle nejvyššího, našeho hokageho, mám být váš jounin učitel. Jmenuji se…" znovu dlouhé zazívání "Mikio Mina. Věřte mi, já vůbec nechtěla učit bandu harantů, jako jste vy, takže nečekejte ode mě žádnou velkou aktivitu. I když je mi to proti srsti, nějak to s váma budu muset vydržet. Byli by jste tak laskaví a představili se mi?"
"Natsume Riku."
"Kumi Isamu."
"…" chvíli bylo ticho, ale pak se ozval velice tichý, pislavý hlásek. "Yukihisa Nobu." Po celou dobu kluk nezvedl hlavu. Pořád, jakoby zaujatě sledoval své ruce v klíně.
"Skvěle. Konečně můžu jít domů." Zakončila sen-sei Mina a odešla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama