Kapitola 2: Skvělý začátek

30. října 2010 v 10:34 | Yuni Ewari |  Vy v Naruto
Tak jo, je tu druhá kapitolka :D Snažila jsem se toho o každem z vás napsat o něco víc, ale jaksi mi nevyšel čas :D Pokráčko snad napíšu co nejdřív :) Nic neslibuju, ale doufám, že to zvládnu do příštího týdne :D

Jo a snažila jsem se zkontrolovat chyby, ale... No... Řeknu to takhle: Můj učitel z četiny je ze mě nešťastnej :D :P

Enjoy ;)



Ráno opravdu nebylo tak daleko, jak si myslela. Chvíli po jejím probuzení se pomalu začaly objevovat první sluneční paprsky. Tokiko chvíli jen tak seděla, pozorovala východ slunce z okna u její postele a přemýšlela. Je to tu! Začíná její první den v Akatsuki! Rozeznělo se jí v hlavě, a tato skutečnost ji vytrhla z opojného snění.
Jakmile si to uvědomila, pocítila svíravý pocit v okolí žaludku. Co když se rozhodnou, že není pro Akatsuki vhodná, nebo že je příliš slabá? Přece jen organizaci vyhledala ona sama, a ne oni ji, jak tomu bývá zvykem. I když vypadalo, že na Akatsuki udělaly její schopnosti dojem, nebyla si jistá, jestli mezi ně lehce zapadne. Připadalo jí, že se jim moc nezamlouvá. Ta odtažitost, s jakou s ní jednali, byla naprosto zřejmá. Neviděla sice všechny členy Akatsuki, ale i tohle málo Tokiko stačilo, aby zjistila, že život s nimi nebude žádný med.
            Pomalu vzdychla a vztala. Pokoj, který jí večra večer přidělili, byl sice malý ale Tokiko se zamlouval. Teď, v ranních slunečních paprscích byl ještě hezčí než včera večer. Rozhlédla se kolem sebe.
Bylo to tu skromně zařízené -
postel pod oknem, ze kterého byl výhled na nějakou louku, v rohu nevelká skříň a dvoje dveře. Jedny vedly na chodbu, druhé do něčeho, čemu se dalo říkat koupelna. Tokiko pomalu přešla ke skříni. Otevřela ji, a nahlédla dovnitř. Na dně skříně ležely její věci a na ramínku vysel černý plášť s červenými mráčky. S úctou jej vzala do rukou a promnula jemnou látku v prstech. Byla podivně pružná a přitom pevná. Pokrčila nad tím rameny a přehodila si jej přes sebe. Ještě jednou se rozhlédla kolem sebe a potom vykročila na chodbu.

Ami nespěchala. Schůzku se svým sen-seiem měli mít v lesíku na okraji Listové. Bylo to sice ještě kus cesty, ale i přes to měla Ami dost času, aby si před schůzkou stihla ještě krapet zatrénovat. Počítala, že na místo dorazí první. Rozhodně nepočítala s tím, že už tam někdo bude. A rozhodně nepočítala s tím, že ten někdo bude jejich sen-sei Keiji. Ami se zastavila, aby se ujistila, že je to opravdu on. Ano, byl. Tu kšitici hnědých vlasů, a ten postoj, ten si nemohla splést. Vypadalo to, že trénuje. Po chvíli se otočil. Nejprve se na ni nechápavě zadíval, a pak, jakoby si uvědomil, kdo Ami je, se usmáls tím jeho typickým přátelským úsměvem.
"Jsi tu nějak brzo, nemyslíš?" zeptal se se zájemem.
"Eh, Ano. Doufala jsem, že bych mohla ráno ještě chvíli trénovat." Sklopila rozpačitě oči k zemi.
"Aha. Ale tváříš se, jako že se ti už nechce. Vadím ti tu snad?" položil s rošťáckým výrazem Keiji další otázku.
"Vlastně ne. Já jen… Nečekala jsem, že tu budete, sen-sei."
"Aha… A tak co kdybychom trénovali spolu?" opět ten jeho mlý úsměv. "Aspoň bych zatím zjistil, jaké jsou tvé schopnosti. A taky je to skvělá příležitost se seznámit."
"Když myslíte."
A začali trénovat. Keiji na ni zkoušel všelijaké výpady, které Ami s ostychem odrážela. Šel na ni zlehka, to bylo Ami jasné. Nervózně sledovala jeho pohyby. Jenže s přibývajícími výpady přibývalo i Amiino sebevědomí. A také síla, s jakou na ni sen-sei šel. Bylo pro ni stále těžší odrážet jeho údery. V tu chvíli, kdy už Ami myslela, že těžší údery už nezvládne, Keiji přestal.
"Myslím, že na zahřátí to stačí. Stejně už příchází Kazushi. Ale musím uznat, že sis vedla celkem dobře." Pochválil sen-sei Ami.
"Dě-děkuji, sen-sei." Začervenala se.
"Ahoj Kazushi!" zamával zvesela na dívku sen-sei, který dělal, že si Aminých rozpaků nevšiml.
"Dobré ráno." Opáčila černovláska.
"Tak a teď zbývá už jen počkat na Aimi." Zamyslel se Etsuko Keiji. "Podívejte, myslím, že už jde." Ukázal na cestu mezi stromy, po které opravdu kráčela bělovlasá dívka.
"Zdravím." Pozdravila ledabyle.
"Výborně, tak už jsme tu všichni." Začal sen-sei. "Víte, dnes bych si chtěl jen chtěl ozkoušet vaše schopnosti. S Ami jsme už trochu začali, ale to bylo jen takové rozehřátí." Mrkl na značně vyčerpanou Ami, která po něm blískla vražedným pohledem. "Vyrazíme někam do vhodného terénu, kde si vás otestuji. S první misí začneme až zítra." Přejel pohledem postupně všechna děvčata, která na něj s nepříliš velkým nadšením koukala. "Na další otázky bude čas po cestě. Takže vyrážíme!" Zakončil Keiji a rychlým tempem vyrazil směrem do lesa. Děvčata si povzdechla a neochotně se vydala za ním.

Ichika šla rychlým tempem. Včerejší Ritsuin pozdní příchod jí prozdradil, že sen-sei Tomeo je posedlý dochvilností. Takže se rozhodla, přijít na schůzku o chvíli dřív. Cvičiště, na kterém se se svým sen-seiem měli sejít, bylo skoro prázdné, až na dvě osoby uprostřed (Možná to bylo také tou nelidskou ranní hodinou, že zde skoro nikdo nebyl). V těch dvou osobách poznala Ichika svého sen-seie, a Ritsu. No ano! Vždyť Ritsu se tu dnes měla za trest s Tomeem sejít o hodinu dřív. Vyrazila směrem k nim.Chudák Ritsu! Vypadala velice ztrápeně a utahaně. Však také nebylo divu. Toemo ji nutil dělat kliky ve velice rychlém tempu a při tom na ni pořvával. Ichika neslyšela co, a proto přišla o něco blíže.
"… a to je teprve na rozehřátí! Podívej se, jak jsi slabá! Místo svalů máš rosol a teče z tebe potu, jako z tažného koně!"
Teď už byla Ichika na doslech. Pomalu došla ke dvojici a s jistým strachem pozdravila.
"Dobré ráno."
"No výborně. Ichika je tady. Máš štěstí, jdeš na čas." S jistým zklamáním prohlásil Saika Tomeo. "Čekáš na něco?"
"Ehm, ne pane."
"Tak na co tak civíš?!" z nenadání se rozkřičel sen-sei. "Jak to, že už neklikuješ po boku Ritsu?" ukázal na zem a z očí mu čišely blesky. Ichika sebou rychle plácla o zem a okamžitě začala dělat rychlé kliky. Po chvilce přišla i Amaya, která byla též přinucena ke klikování.
Asi po půl hodině, kdy už dívky téměř padaly vyčerpáním, Tomeo promluvil.
"Myslím, že to pro začátek stačí. Nehodlám s vámi dělat nějké zbytečné vstupní zkoušky a myslím, že na žádnou misi ještě nejste dostatečně silné, takže dnes si dáme jen jednoduchá cvičení, které zvládnou i děti v ninja akademii." Zlomyslně se ušklíbl. "Určitě víte, že ninja potřebuje značnou rychlost. Tak proč si nedát pár koleček okolo cvičiště, že ano?"
            A v podobném duchu byly dívky mučeny celé dopoledne. Až v čase oběda je Tomeo nechal na chvíli vydechnout. "Protože je čas na oběd, dávám vám chvíli volna. Ninja musí být dostatečně silný, ale taky dobře živený. Proto važte, co jíte." S těmito slovy se otočil a dlouhými kroky odešl pryč.

            "Ahoj!" mávala už z dálky Riku na chlapce sedícího pod stromem. Nobu se na ni však jen vystrašeně podíval a něco si zamumlal. Za sebou zaslechla zachychotání. Otočila se, a uviděla Isama, jak se na ni povýšeně šklebí.
"Že se vůbec snažíš! Copak nevidíš, že nemá zájem se s tebou bavit?" zasmál se.

"Aaaa… To jsi ty. Já ti vlastně něco dlužím, že?" zadívala se na něj zdánlivě mile, avšak hned se její výraz změnil ve výraz rozzuřeného býka. "Ty panovačný pako!" rozběhla se k němu s křikem a napřaženou pěstí. Doufala, že Isamu nebude příliš silný a že dokonale využije moment překvapení. Ale to se hodně pletla. Stihla ještě postřehnout, jak se na ni pohrdavě zadíval a pak už jen viděla jeho pěst blížící se k jejímu břichu. Vyhekla a pomalu se svalila na kolena. Vztek v ní doslova vřel. "Ty…!" procedila skrz bolestí zaťaté zuby.
"Ale copak, stalo se snad něco?" S hranou lítostí se k ní sklonil tak, aby měl obličej těsně u jejího.
"Myslím, že ne!" zakřičel a kopl do Riku. "Nikdo se nebude snažit mě napadat! A už vůbec né takovej fracek, jak ty! Je ti to jasný?" s těmi slovy odešel na druhou stranu mýtiny. Riku byla zoufalá. Jakým právem s ní takhle zacházel? A kopnout do člověka, který už je na zemi. A ještě do člověka z vlastního týmu! Přišlo jí to nechutné. Měla co dělat, aby potlačila slzy. Ne, nebyly to slzy bolesti, ale zklamání. Vždycky doufala, že bude se svým týmem skvěle vycházet, že společně budou sílit a společně plnit mise. Místo toho s ní jeden člen týmu nemluví a druhý se jí směje do obličeje. A ještě k tomu jejich sen-sei, která nejevila sebemenší nadšení z toho, že má být jejich jounin učitelem.
            Proud Rikiných myšlenek přerušil stín, který vrhala postava tyčící se nad ní.
"Hele holka, já vím že je ráno a taky bych ráda spala, ale přece jen. Když už jsem tady, tak se nebudem zbytečně válet, ne?" už je ta čarodějnice tady, pomyslela si Riku s pohledem upřeným na sen-sei Minu. Pomalu vztala, a oprášila ze sebe prach.
"Jste tu všichni? Super… Myslím, že ani já, ani vy nejste nějak moc odvaření z toho, že tu dnes musíme být. Co to dnes úplně zapíchnout?" nevinně se usmála Mikio Mina. Avšak úsměv jí hned zmizel z tváře, když uslyšela halsité protesty ze strany Isama.
"Cože? Neměli bychom snad plnit mise nebo trénovat? Není to naší povinností? To si říkáte ninja?!"
"Hele mladej, já si tudle práci nevybrala. Chcete mise? Máte je mít! Ale až po obědě, teď na vás vážně nemám náladu… Hlaste se odpoledne před budovou Hokageho!" zavelela a odešla. Riku vrhla na Isama vražedný pohled, který jí on oplatil vítězoslavným.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | 30. října 2010 v 19:46 | Reagovat

druhá kapitolka huráááá :-D skvělá a opět hodně humorná zase jsem se zasmála. :D Moc dobře píšeš akorád moc pořád nevim jak vipadá náš sensei :-? no ale nějakou představu mám :-) je mi zatim sympatickej no uvidim jak nás bude trénovat.A ještě jednou skvělá kapitolka moc se těšim na pokráčko

2 Ritsu Ritsu | 30. října 2010 v 20:02 | Reagovat

Hej ty vago náš sensei je pěkný šmejd!! :-?  Já mam na ti seseie vážně pech :-D  ..... ale jinak vážně skvěla kapča.... Minu je vážně zábavná xD :-D
Keiji vypadá sympaticky... chjo jenom ten náš sensei... Však já mu ještě ukážu, ukažu a ukažu.... bude ze mě SILNÝ NINJA xD a pak ho budu já honit okolo řiště *zlomyslní pohled* xD ... Myslim, že bymoch v týmu na něj mohli vymyslet nějakou pomstu MuHeHeHe xD :-P

3 Yuni Ewari Yuni Ewari | Web | 30. října 2010 v 21:56 | Reagovat

[1]: Děkuju :) Toho senseie se ještě pokusím nějak přiblížit :D

[2]: Neboj, pomsta bude, a hodně sladká!! :D :) ale až časem :) :D

4 NiCky NiCky | Web | 31. října 2010 v 7:27 | Reagovat

[2]: POMSTA! POMSTA! XD

jinak úžasná kapča, kdy bude další?

5 Yuni Ewari Yuni Ewari | Web | 31. října 2010 v 9:37 | Reagovat

[4]: Héééé? O_O Vždyť já se ještě vzpamatovávám z tady té :D Neboj, bude snad brzo :D

6 Acris Acris | Web | 4. listopadu 2010 v 22:02 | Reagovat

ááá, ten náš sensei je hrozný debil! zabít! :D.. jinak super kapitola ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama